Hana Holišová. Muzikálová zpěvačka a herečka. Členka Městského divadla v
Brně, kterou znají diváci nejen z mnoho krásných rolí na prknech, která
znamenají svět, ale v současné době především jako zdravotní sestřičku Aničku
Peškovou ze seriálu Velmi křehké vztahy. Málokdo už však ví, že tato
sympatická herečka vystudovala Střední pedagogickou školu v Boskovicích.
„Když jsem končila na základce, moc jsem nevěděla, kam jít na střední školu.
Neměla jsem zkrátka jasnou představu, co chci v budoucnu dělat. Moje
sestřenice a dobrá kamarádka tehdy studovaly v Boskovicích na pedagogické
škole. Hrozně si to tam pochvalovaly, takže jsme s rodiči nad tím začali
uvažovat. V Brně žádná pedagogická škola nebyla, proto jsem se rozhodla pro
Boskovice. Podala jsem si přihlášku, vzali mě a v září 2004 jsem nastoupila do
školy,“ říká Hana Holišová.
Ta podle svých slov na studentská léta vzpomíná jenom v dobrém. „Dojížděla
jsem každý den, což bylo docela náročné, ale na druhé straně jsem měla ráno
alespoň čas se ještě něco naučit nebo dospát. Občas měl autobus zpoždění,
hlavně v zimě, což taky nebylo někdy na škodu (smích). Jinak studium na škole
pro mě bylo nádherné a strašně ráda na to vzpomínám. Byla to krásná léta. Ve
třídě jsme měli jenom jednoho kluka. Byly jsme perfektní kolektiv. Se spoustou
lidí jsem pořád v kontaktu, v těchto dnech budeme mít sraz po deseti letech,“
přiznává herečka s tím, že do paměti se jí samozřejmě vryly také někteří
kantoři.
Její třídní učitelkou byla Martina Kalová později Vybíhalová. „Učila výtvarku.
Byl fakt skvělá. Mladá ženská, pohodová, moc nás ve všem podporovala.
Vzpomínám také na Hanu Jakubcovou. Ta byla také úžasná. Učila nás psychologii.
Spousta věcí, které nám říkala, se mně vryly do paměti a do dneška si je
pamatuji. Hodně si se mnou užila v matematice a fyzice paní učitelka Kejíková.
Tyto dva předměty a k tomu ještě chemie byly mojí noční můrou. Samostatnou
kapitolou byla Zita Hoffmanová na hudebku. Nezapomenutelná ženská. Do školy
jezdila na kole,“ vzpomíná Hana Holišová, která také v souvislosti se školou
nemohla nezmínit skupinu Folkáč, ve které hrála a zpívala. „Možná tehdy přišel
jakýsi zlom v tom, co budu dále dělat. Při hraní jsem si uvědomila, že mě to
baví. Tím ovšem nechci říct, že by mě nebavila práce s dětmi. Vztah k nim mám
pořád kladný. Měla jsem jednou dokonce i představy, že bych měla soukromou
mateřskou školku se zdravou výživou. Ale tak po dvou letech ve škole jsem
pomalu začala cítit, že to není úplně ono. Že na to nemám možná správnou
povahu, dost pevné nervy. Je to hodně těžká práce a hlavně nedoceněná. Když
tedy po maturitě přišlo rozhodování, jestli a kam na vysokou školu, táta mně
doporučil, abych to zkusila na JAMU. Vyšlo to a studovala jsem činoherní
herectví,“ uvedla Holišová, která vyrůstala v kulturním prostředí. Tatínek byl
dirigent, maminka zpěvačka, sólistka, ona sama hrála na klavír. „Na druhé
straně musím říct, že mně naši nikdy neříkali, že se musím profesionálně
věnovat hudbě nebo divadlu. Spíš naopak,“ přiznala.
Ale zpět do Boskovic. Co se týká města jako takového, prý si ho tolik neužila.
„Samozřejmě, poznala jsem to tam. Především díky Folkáči a různým školním
aktivitám, ale většinou jsem hned po vyučování jezdila zpátky do Brna, kde
jsem chodila do klavíru a měla další zájmy,“ povídala herečka. A co studentská
láska? Nebyla nějaká z Boskovic? „Byla. Ale v Blansku, i když souvisela s
Boskovicemi. Hrály jsme tam totiž s Folkáčem na akci, kde vystupovala také
skupina Trní. Seznámila jsem se s nimi, trochu víc s jedním muzikantem, se
kterým jsme si padli do noty. Nakonec z toho byl dvouletý vztah. Bylo to
fajn,“ dodává s šibalským úsměvem Hana Holišová.