Podle některých tvrzení jste vlastně herečkou být nechtěla,
ač pocházíte z umělecké rodiny. Jak je to vlastně?
Nechtěla, i když od dětství jsem se pohybovala v divadelním a hudebním
prostředí. Rodiče mě vodili do klavíru, ale herečku ze mě rozhodně mít
nechtěli. Asi v sedmnácti se geny ozvaly, já zkusila přijímačky na
JAMU a ono to k údivu všech vyšlo.
Považujete seriály za přínos, výhodu a příležitost pro
herce?
Příležitost je to jednoznačně. Překvapuje mě, že se pořád najdou
lidi, kterým to přijde pod úroveň, a pohrdají jimi, ale kdybych měla
čekat na to, až mě někdo osloví na nějaký opravdu dobrý skvělý a
úžasný film dle mých představ, taky bych se vůbec nemusela dočkat.
Hrajete sestřičku, chtěla jste kdysi učit děti, neláká vás
vyměnit profesi?
Děti mám ráda, ale neumím si představit, že bych se k této profesi vrátila.
Je to velká zodpovědnost a myslím, že děti jsou v současnosti, vlivem
doby nebo nevím čeho, čím dál hůř zvladatelné. Asi bych na to neměla
nervy.
Předhazuje vám to někdy někdo?
Ne, a i kdyby, tak je mi to opravdu jedno.
