Hana Holišová mezi muzikálem a seriálem

Seriál Velmi křehké vztahy (dříve Rodinná pouta) vyšvihl v žebříčku popularity už nejednoho herce a herečku. Další hvězdou, která se klube na svět, je šestadvacetiletá Hana Holišová, která hraje zdravotní sestřičku Annu.

   "Seriály určitě dokážou udělat z člověka hvězdu, ale nemyslím, kdo se jí touhle cestou stane, musí být zákonitě výborný herec. Často média zpopularizují i někoho, kde jenom dostal příležitost...," říká členka Městského divadla v Brně.
   Pro televizního diváka je Hana novou tváří, kterou tvůrci seriálu dlouho hledali. Stále si lámali hlavu nad tím, kdo by se typově nejvíc hodil k Danielu Bambasovi, seriálovému právníkovi Petru Černému. On a sestřička Anna jsou totiž novým hlavním mileneckým párem.
   Na konkurz dnes Hana vzpomíná s pobavením. Napoprvé totiž na něj přijela o dva dny dříve, než měla. "Prostě tam došlo k nedorozumění," směje se sympatická herečka.
   O své roli nemocniční instrumentářky, pro kterou je nejdůležitější, aby dobře dopadla operace její těžce nemocné maminky, Hana říká: "Snažím se, aby moje postava neustrnula jenom v utrápené rovině." Ve srovnání se sestřičkou Stáňou v podání Sandry Pogodové je Anna vážnější, zatěžkaná starostmi. Hana jen doufá, že třeba v příštích dílech, které scenáristky píší v průběhu natáčení, se bude moct trochu víc odvázat a předvést i svůj temperament.
   Postava zdravotní sestřičky a instrumentářky je v její herecké kariéře novinkou, a tak pro ni bylo trochu oříškem přesvědčivě zahrát, jak ovládá názvy operačních nástrojů, jak je umí správně uchopit nebo podat chirurgovi. "I když jsme měli možnost konzultace s odborníkem, tak až těsně před natáčením nemocničních scén jsem prošla bleskovým školením. Snad moje píchání injekcí v televizi vypadá věrohodně," doufá herečka s tím, že tuhle profesi by si v reálu nezvolila. Krev a nemocnice prý nejsou nic pro ni.

Hrála i na kontrabas

   Hana pochází z divadelní rodiny. Maminka je operetní zpěvačka, která nyní zpěv vyučuje jak soukromě, tak na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, tatínek zase byl dirigentem v opeře a baletu. Nevlastní otec rovněž působil v operetě. Takže divadlo bylo jejím jejím druhým domovem. Přesto Hana v dětství nechodila do žádného dramatického kroužku.
   "Zato jsem jako malá hrála na klavír. Vedl mě k tomu tatínek, který je sám klavírista. Byl to ale boj," vzpomíná a přiznává, že se při cvičení pěkně vztekala a od klavíru utíkala.
   Po základní škole si Hana podala přihlášku na střední pedagogickou škole, kde se dala dohromady s místní hudební kapelou. "Chyběl jim kontrabasista, tak jsem se toho ujala. K tomu jsem ještě zpívala." Není divu, že tahle muzikantská partička přilákala nejednoho posluchače. Ženská a kontrabas, největší ze smyčcových nástrojů, totiž není zrovna běžná kombinace.
   Když byla Hana ve čtvrtém ročníku, rozhodovala se, co dál. Jít studovat psychologii, filozofii? Váhala. Tatínek jí poradil, aby zkusila herectví. A přestože maminka nápadem nebyla zrovna nadšená, Hana se na JAMU přihlásila a vyšlo jí to. "Proti mým spolužákům jsem měla nevýhodu, že jsem s herectvím do té doby neměla žádnou zkušenost. Nevěděla jsem, co se po mě chce, jak se na to jde. Takže z mého pohledu jsem se školou hůř prokousávala."
   Ve druháku dokonce měla zaječí úmysly. "Říkala jsem si, že jestli divadlo dělá způsobem, jakým nás učí - že někdo neustále řeší vaše osobní pocity, emoce, zasahují vám do psychiky, do osobního života -, tak na to nemám nervy. Ale později jsem se naučila tyhle věci pojmenovávat, ovládat a oddělovat od práce. V tu chvíli mě herectví začalo bavit, o to víc, jsem se po škole stala svým pánem."

Nejraději hraje v Noci na Karlštejně

   Po skončení JAMU byla Hana tři roky na volné noze. O práci neměla nouzi. Účinkovala například v Bratislavě na Nové scéně v muzikálu Hair, v brněnském Mahenově divadle hrála ve Zpívání v dešti. Nyní je už přes rok ve stálém angažmá v Městském divadle v Brně, k tomu hostuje v Divadle Bolka Polívky a v pražském Hudebním divadle v Karlíně v muzikálu Noc na Karlštejně.
   "Každé divadlo je jiné. U Bolka Polívky se dělá činohra - autorské divadlo, v brněnském Městském divadle jsem v angažmá v muzikálovém souboru a hrajeme spíš komerčnější věci. Její nejoblíbenější rolí je Alena v Noci na Karlštejně, neteř purkrabího, která je zamilovaná do Peška. Původně ji v Karlíně alternovala s Jitkou Schneiderovou, ta pak ale odešla na mateřskou a už se do divadla nevrátila. Později se o roli střídala s Lindou Stránskou, i ona však brzy otěhotněla. "Takže teď Alenu hraju sama," libuje si.
   V brněnském divadle je Hana hrdá na všechny své role, nejraději má Athénu v muzikálu Adyssea na motivy Homérova básnického díla. Je to hra o putování lstivého krále Odyssea, kterého na jeho pouti provází bohyně Athéna. A i když ho platonicky miluje, snaží mu pomoct dojít k jeho milované ženě.
 
                                               Máminy hodiny zpěvu
 
   Zatímco v Odysseji si Hana moc nezazpívá, v dalším brněnském muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, si to stoprocentně vynahradí. "Vypravěčka je zatím moje největší a nejnáročnější role. Part je hodně vypjatý, posazený dost vysoko. Zpěv musí být barevný a odlehčený, aby to vyznělo jako vyprávění. Během představení téměř neslezu z pódia."
   Když se na postavu Vypravěčky připravovala, pomáhala jí maminka. Chodila k ní na hodiny zpěvu. "Dřív mě mamka neučila, nešlo to. To víte, dcera - matka. Vztekala jsem se," usmívá se herečka. Tentokrát ale lekce brala s velkou pokorou. "Už jsme obě dospěly do stadia, kdy nám to jde spolu dobře."
   Muzikálový soubor Městského divadla v Brně od ledna mají možnost vidět i návštěvníci pražských divadel. Producent František Janeček se totiž s Brňany dohodl, že na půl roku budou mít stálou scénu v pražské Goja Music Hall.
   Od začátku roku tak na těchto prknech běžel muzikál Jesus Christ Superstar, kde Hana zpívá Máří Magdalenu. "Když se Ježíš hrál v Praze poprvé, viděla jsem ho asi třikrát. Ale s naší verzí se to moc srovnávat nedá, udělala jsme to úplně jinak," hodnotí. "Už jsme s Ježíšem byli v Německu, Portugalsku, Španělsku," vypočítává.
 
                                                Mezi Prahou a Brnem
 
   Doteď Hana do Prahy dojížděla v průměru tak šestkrát do měsíce. Teď v hlavním městě ale bude muset být častěji. Alespoň si najde víc času na svoji o osm let mladší sestru Michaelu Horkou, známou rovněž z Rodinných pout, kde ve druhé sérii hrála servírku Terezu. "Míša na rozdíl ode mě už jako malá věděla, co chce jednou dělat. Po mamince a mém nevlastním otci podědila pěvecký talent. Ve čtrnácti odešla do Prahy na konzervatoř a už zůstala. V současné době účinkuje v Divadle Kalich," představuje svou sestru.
  Ani Hana už s rodiči nebydlí. Pět let žije se svým slovenským přítelem, se kterým se seznámila na svém absolventském představení v Brně. I on je z branže, živí se jako režisér. Dodo, jak mu známí říkají, prý Hanu naučil oddělit práci od osobního života. "Když máme potřebu, o divadle se bavíme, ale určitě tím nežijeme," tvrdí.
   Svého přítele, který je rovněž dost pracovně vytížený, si Hana asi moc neužije. Podle jejích slov ale častější pendlování mezi Prahou a Brnem, jejich vztah nijak nenaruší. A co říká na to, zda neuvažuje o zakotvení v hlavním městě napořád? "Zatím stále zůstáváme v Brně. Tam mi je nejlíp," uzavírá.                                                                                                                                                                                                                               Helena Vacková