Hana Holišová má slabost pro čokoládu i houby

Anna Pešková je laskavou a hodnou zdravotní sestřičkou, skromnou a obětavou. Vyrůstala pouze s matkou, otce nikdy nepoznala, ví o něm jen neúplné a hodně zkreslené informace. Doma netrpěly nouzí, až do doby, kdy matka onemocněla a potřebovaly spoustu peněz na léky a léčbu. Anna má ráda děti a jejím snem je mít vlastní nadaci a pomáhat opuštěným dětem, má silné sociální cítění. Je romantická a zbožňuje Francii, kam by se chtěla podívat, protože její matka je bývalá překladatelka z francouzštiny... Že netušíte, o kom je řeč? Pokud nesedáte pravidelně v úterý a ve čtvrtek k televizní obrazovce stanice Prima, kolem osmé hodiny večerní, potom se vám ani moc nedivím. Ale vzhledem k výši sledovanosti už mnozí určitě poznali postavu ze seriálu Velmi křehké vztahy, kterou hraje brněnská Hana Holišová.

Nevím zda Anna Pešková, ale Hana Holišová (26) má psa (boxera) od herce Václava Vydry, hrála v několika reklamách a zbožňuje sladké. Takže po závěrečné děkovačce byste jí určitě udělali na divadelních prknech radost nejen květy, ale i tunami čokolády. Hana vystudovala obor činoherní herectví na JAMU v Brně. Po škole byla na volné noze – hostovala v divadle Bolka Polívky, v Mahenově divadle v Brně a na Nové scéně v Bratislavě. Nyní je v angažmá Městského divadla v Brně, kde ji můžete shlédnout například v inscenaci Odysseia, Jesus Christ Superstar, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Čarodějky z Eastwicku, Markéta Lazarová. Hostuje v Hudebním divadle v Karlíně, kde ztvárnila Alenu v muzikálu Noc na Karlštejně a v divadle Bolka Polívky v inscenacích Už troubějí a Variace na chlast.

„Omlouvám se, budu mít pár minut zpoždění,“ přišla mi sms chvíli před dohodnutým časem naší schůzky. Zanedlouho jsem už ale Hanku spatřil na několik desítek metrů, jak si to uspěchaným krokem rázuje po brněnské Lidické ulici. Už na dálku ji totiž nebylo možné přehlédnout. Posadili jsme se do jedné z místních kaváren, kde jsou navíc stěny místnosti „oživeny“ nadživotními fotkami mnohých umělců (samozřejmě Hanky nevyjímaje).

 „Budete se vdávat v srpnu, nebo září?“ zazněla moje první otázka, jako reakce na 40. díl Velmi křehkých vztahů, který byl odvysílán jen pár hodin před naším setkáním (to když dostala Anička nabídku ke sňatku od seriálového přítele, právníka Petra Černého). „Jako já, nebo jako postava Anny Peškové?“ překvapeně se na mě zahleděla Hana Holišová. „Letos v srpnu, ani v září ne, ale jinak jsou to pěkné měsíce na svatbu, v těch bych se vdávala,“ říká představitelka sestřičky Peškové také možná s ohledem na to, že právě v srpnu se Hanka narodila. „Jako Anna vím, zda k tomu dojde, ale nemohu to prozradit. A já osobně se opravdu letos vdávat nebudu.“

Poté se rozpoutala živější debata o právě odvysílaném dílu, ale protože se samozřejmě točí epizody s velkým náskokem chvíli trvalo, než se Hanka dostala do „obrazu“ a dokázali jsme se shodnout na tom, že jsem se nedíval na jiný seriál. „Stále se mě někdo ptá na budoucí scény, jestli mi umře máma, zda je Ilonka dědičkou velkého jmění po tetě Kateřině. Samozřejmě jsem pod smlouvou, takže prozradit nic nemůžu ani doma.“

Sestřička Anna Pešková je laskavá, hodná, skromná a obětavá. Herečka Hana Holišová je na první pohled pohodová, smíšek, která „hraje“ i při rozhovoru svýma krásnýma velkýma očima a je hlavně uběhaná. Nebo spíše uježděná, a to mezi Brnem a Prahou. Trasu, ve svém autíčku Nissan Micra, absolvuje i čtyřikrát do týdne.

„Jaká jsem? To je hrozně subjektivní pohled. Hodně lidí mi říká, že jsem hrozně nerozhodná a že oni by problémy, samozřejmě ve spojitosti s televizní rolí, už dávno a rázně vyřešili. Ve skutečnosti jsem temperamentnější. Hodná snad taky, romantická též, na druhou stranu musím být při zemi a prakticky myslet, jinak bych v té hektice zřejmě nepřežila,“ tvrdí tmavovláska.

Podle Hanky se při natáčení schází super parta, i když nechce, aby to vyznělo jen jako fráze. „Doktor Strnad (Jan Zadražil) je výbornej kluk, doktor Kratochvíl (Viktor Limr) působí na mnohé starším dojmem, přitom je ještě mladej (32 let – pozn. red.). S rodinou Rubešových jsem se prakticky nepotkala, možná jednou s panem Kačerem.“ 

Ve zmiňovaném 40. dílu se ke konci Anna Pešková, při myšlenkách na mámu v nemocnici, rozpláče. Jsou herci, kteří prý tuto scénu dokážou zvládnout i bez „cibulové“ pomoci. „Někdy pláč přijde, člověk se k němu dopracuje, zvláště na závěr scény, sám. V opačném případě dostanete pod oči mentol nebo se používají i umělé slzy. Ono se lépe pláče, než upřímně směje. Umět se smát je pro mě těžší. Nic si nepředstavuji, spíše čekám, zda to přijde samo.“

Představitelka Anny se hledala dlouho. Dokonce několik dalších hereček v seriálu působících prošlo tímto castingem neúspěšně. „Líbí se mi, že třeba kolegyně, sestřička Stáňa (Sandra Pogodová) je občas ztřeštěná, ulítlá. Moje role je spíše monotónní, brala bych, aspoň občas, nějakou výraznější akci.“ 

Hana nemá vysněné hrdinky, ať už kladné, nebo záporné. Role hodné Aničky ji předurčuje k tomu, že kam přijde, všude má pro svou dobrosrdečnost dveře otevřené. Kdyby si Hana Holišová měla vybrat mezi divadlem a televizí, těžko by se rozhodovala. Ani co se týká textu nedokáže říct, co je jednodušší. „Zdálo by se, že je to lehčí při natáčení seriálu, kdy se scéna může opakovat, ale točíme šestnáct obrazů denně, což je jednou tolik, než tomu bývá u jiných. Na prkně máte nápovědu, jeden text, který se nadrtíte, jedete ho tisíckrát dokola, opakujete se, zlepšujete. Natáčení, to je stále nový a nový text, který se učím na tak zvanou krátkodobou paměť. Všechny scény, jež mě čekají ten den, si nahrávám do mobilu. A když jedu

do Prahy, tak mám mobil na handsfree a texty se učím stále dokola. Nikoliv doslova, neboť máme úžasného pana režiséra, který netrvá na každém písmenku, ale na tom aby scéna vypadala přirozeně,“ říká Hanka.

Hana Holišová natočila pár reklam. Některé se odvysílaly jen v zahraničí: švédská pošta, hudební videoklip londýnské kapely. U nás prezentovala Danone. Za sebou už má i natáčení nízkorozpočtového filmu (tenegerskou komedii) Brak.

Že by však Hanka toužila být od útlého dětství herečkou, tak to ani náhodou. „Jsem sice z divadelní rodiny, chodila jsem na klavír i krátce do baletu, ale studovala jsem střední pedagogickou. Takže mi nebyla cizí kytara, klavír, flétna. Ve škole byla folková skupina, dostala jsem se časem i ke kontrabasu. V té době jsem více přičichla k muzice, začala více zpívat. Nakonec jsem zkusila, i na radu tatínka, tehdy dirigenta, dát přihlášku na vysokou školu. Na muzikál to nevyšlo, na činohru ano. Jenže paradoxně nyní dělám více muzikál.“

Se svojí maminkou, bývalou sólistkou operety Hanou Horkou, se dokonce potkala i na divadelních prknech. Například v Mahenově divadle v Divotvorném hrnci, ve Zpívání v dešti, v muzikálu Vlasy v Městském divadle Brno... Kdyby Hanka Holišová musela herectví pověsit na hřebíček, možná by si otevřela květinářství, nebo něco se zaměřením na design. To však zatím asi zdaleka nehrozí, protože televizní Anička Pešková dostala nabídku na další film, černou komedii ze současnosti, který by si měl točit na sklonku léta. V tu dobu se zřejmě začne s další sérií křehkých vztahů. Pokud si Hanka Holišová ušetří nějaký ten volný čas, potom jej tráví nejraději s rodinou, na chalupě v Beskydech, kde se oddává sbírání hub.